Pekelný plášť blogtour || ilustrace

Ve čtvrtém článku blogtour Pekelný plášť se zaměříme blíže na kresby spojené s knihou. A zároveň se dozvíte i více o samotném autorovi ilustrací. Více o celém projektu naleznete ZDE.

Autorem ilustrací ke knize je talentovaný Ondřej Hrdina. Níže si můžete prohlédnout jednotlivé vnitřní ilustrace i kompletní obálku od mezifáze po finální podobu v knize.

Arim, korunní princ Verantu

Wen

 

Carmin, kouzelný kůň

 

Delius, dvorní čaroděj

přední ilustrace na obálce

zadní část ilustrace obálky

kompletní náhled na obálku

© Ondřej Hrdina

© Ondřej Hrdina

© Ondřej Hrdina

ONDŘEJ HRDINA || ilustrátor knížek, komiksů a deskových her

Ondřej Hrdina pochází z Plzeňska. Všelijaké tvorbě se věnuje již od malička. Kreslení, psaní, komiksy - vše, co by mohlo vyprávět příběh. Ve třinácti letech objevil digitální techniku a od té doby pracuje hlavně pomocí ní, i když se jedničkám a nulám občas nechce spolupracovat. Po střední škole se přestěhoval do Prahy a začal se ilustracím věnovat profesně.

Zaměřuje se hlavně na fantastiku a bezčasá témata. V dnešní době pracuje hlavně na deskových hrách, obálkách knih a na barvení komiksů.

Mezi stylové inspirace řadí impresionismus a symbolismus, i když nejvíc ho ovlivňuje dnešní prostředí internetového digitálního umění a tamní konstantní kulturní výměna, stejně tak jako jiné žánry umění - v lásce má filmovou tvorbu, a převážně pak seriálovou, jelikož v posledním desetiletí podle něj dosáhla nových výšin a stále skýtá mnoho potenciálu. Stejně tak vidí hodnotu ve videohrách. Jak vizuální, tak narativní. Dále hledá inspiraci ve vědě a její nekonečné snaze popsat naši realitu - v tomhle směru jde dle jeho slov s uměním ruku v ruce.

Sledovat tvorbu můžete :

 

více ZDE

Pár všetečných otázek:

Ilustrujete deskové hry, komiksy i knihy. Bylo vytváření ilustrací k Pekelnému plášti v něčem odlišné?

Bylo to vlastně poprvé, co jsem dělal několik vnitřních ilustrací, ne jen jednu jako u jiných knih v minulosti. Obálek jsem už taky měl pár za sebou, ale zatím žádnou tak komplexní. Takže to určitě byla výzva, ale naštěstí se nejednalo o úplně neznámý terén.

Jak dlouho trvalo vytvořit takové ilustrace?

Každá z vnitřních ilustrací mi zabrala cca den, u obálky to bylo několik týdnů.

Soustředíte se na fantasy a bezčasá témata. Neláká vás občas i jiný typ námětu?

To jste vystihla pěkně, že se soustředím na bezčasá témata. Proto je mám rád - čím méně kontextu divák potřebuje k chápání díla, tím v mých očích lépe, obecně řečeno. Občas skicuji současná témata, odrazy našeho moderního světa, ale nevzpomenu si, kdy naposledy jsem z nich udělal hotové kousky. Třeba se to v budoucnu změní, zatím jsem ale spokojený ve své fiktivní bublině.

Občas se stává, že se člověk nevyhne tvůrčí krizi. Setkáváte se s ní také? Pokud ano, máte nějakou zaručenou metodu, jak se jí zbavit?

Tvůrčí krize zažívám trojího typu.

Ten první nastává, když jsem zaseknutý nad obrazem a něco mi na něm nesedí. Nevím, jak dál, každý tah problém zdánlivě zhoršuje, má frustrace roste. V takovém případě musím na chvíli odložit pero a zamyslet se, co konkrétně nefunguje a proč. Až když na to přijdu, můžu problém začít řešit. A pokud jsem ho opravdu odhalil, měl bych buď vědět jak na něj, nebo jak ho pojmenovat a dohledat si možné řešení mimo vlastní hlavu.
Druhý typ krize zažívám většinou na počátku procesu. Nemám nápady, nevím co kreslit, nebo nevím, kde začít. V těchto chvílích pomáhá, když opustím svou hlavu a mrknu po nějaké inspiraci. Fotografie, obrazy jiných umělců, cokoli, co mi ukáže, jak vlastně vizuální umění funguje, protože člověk to může po hodinách neplodného skicování zapomenout. Pokud ani to nepomůže, zbývá jen dělat chvíli něco jiného. Ale to se stává málokdy.
Třetí a poslední typ se objevuje při práci, většinou když koloruji komiks, nebo dělám hodně rychlých, menších obrázků za sebou. V jisté chvíli to přestane být náročné na přemýšlení a z pokládání tahů se vytratí veškerá zábava. Zbývá jen monotónnost. V takovém případě vím, že musím práci prostě dodělat, a je čas se zrelaxovat, pustit si nějaký podcast a ztratit se v myšlenkách, zatím co ruce dělají práci na automat.
Obecně při řešení krizí jsem měl nejhorší výsledky, když jsem se snažil najít nějaké zázračné řešení a od problému utíkal, schovával se před ním. Místo toho doporučuji podívat se mu do očí a identifikovat, proč vlastně existuje. Musí se řešit tento důvod za krizí, ne krize samotná. Ne "nemám nápady, mám blok, co s tím", ale "proč nemám nápady?", ne "nevím jak pokračovat, mám blok", ale "kde jsem začal, že nevím, kam dál?" Třeba to vlastně ani nedává smysl, mně ale takový přístup pomáhá.

Přečtěte si také rozhovor na Knihcentrum.cz.

Několik ukázek z tvorby:

Zdroje:

ilustrace: © Ondřej Hrdina

životopis a fotografie: © Ondřej Hrdina