Lochneská příšera

Už od dob, kdy svatý Kolumban roku 565 na­šeho letopočtu odrazil útok příšery v jezeře Loch Ness (alespoň tak se to traduje), vyskytly se tu a tam zprávy o tom, že tam byl spatřen ja­kýsi netvor. Největší sladkovodní jezero ve Vel­ké Británii zůstávalo stranou pozornosti až do počátku roku 1933, kdy nově vybudovaná sil­nice nabídla motoristům velkolepou podíva­nou na Loch Ness i jeho slavného oby­vatele.

Prvními novodo­bými očitými svědky příšery se v dubnu 1933 stali manželé Mackayovi. Obluda se zakrátko proslavila po celém světě jako "Nessie". Manželský pár pozoroval několik minut,jak se ve vířící vodě převaluje a po­tápí obrovské zvíře. Po zprávě, kterou zveřejnili v lnverness Courieru, následovaly zanedlouho další. Zrodil se příběh o velké britské příšeře.

O více než 60 let později dokazuje údajně existenci netvora bezpočet fotografií, filmů a jiných materiálů. Skeptikové mnohým z nich nepřikládají pražádný význam, ale některé dů­kazy přece jen zasluhují seriózní pozornost.

Nejznámějším zpodobením netvora je "dok­torova fotografie" pořízená údajně gynekologem Robertem Wilsonem z Harley Street. Lékař hlá­sil, že ráno 19. dubna 1934 zastavil s autem po­blíž jezera, když tu náhle začala voda vířit a vy­nořila se malá hlava na dlouhém krku. Wilsono­vi se povedlo udělat dva snímky. Na jednom je patrné,jak se již hlava noří zpátky do vody, ale na druhém zachytil hlavu i krk. Tento obrázek se od té doby interpretoval jako ocas potopené vydry, tlející rostlina, a mnoho jiných věcí.Ale až do ro­ku 1994 většina kryptozoologů věřila, že jde o nejlepší důkaz skutečné existence neznámého zvířete.

První vzrušující film zachycující Nessie po­řídil letecký inženýr Tim Dinsdale 23. dubo­1960. Ze svého jedoucího auta spatřil na hladi­ně hrbaté těleso vzdálené od něj asi 1200 met­rů. Byl přesvědčen, že vidí obrovské živé zvíře, a tak natočil asi čtyři minuty černobílého fil­mu, na kterém je vidět, jak objekt plovoucí u druhému břehu ve vodě vytváří pozoruhodné brázdy ve tvaru V. Film byl podroben přepečli­vé analýze specialistů zpravodajského vzdušné­ho průzkumu RAF, kteří - a to bylo velice vý­znamné - potvrdili, že "pravděpodobně jde o… živý objekt", spíše než o plavidlo či ponorku.

Příšeru na jezeře Loch Ness natočil v roce 1960 Tim Dinsdale, jeho záběry byly prohlášeny za pravé.

V nedávné minulosti se uskutečnilo několik expedic, jež pořídily sonarové záznamy obrovských, zjevně trojrozměrných těl zvířat. Zá­znam založený na sonarové technice, který vzbudil největší pozornost, se podařilo získat v roce 1972 týmu vedenému dr. Robertem Rinesem z Massachusettské akademie apliko­vaných přírodních věd v Bostonu. Dne 8. srp­na zachytil sonar náhlý rychlý pohyb, který, jak se vzápětí ukázalo, způsobilo hejno ryb vyděšeně prchajících před nějakým predátorem. Pronásledovatel měl obrovské tělo dlouhé asi 6 až 9 metrů. Zatímco sonar zaznamenával po­hyb tvora, fotoaparát pod hladinou pořídil jeho snímek. Když byl film vyvolán, ukázalo se, že je na něm zachycen živočich s kosočtverečnými ploutvemi o délce odhadované mezi 1,2 až 1,8 metru. Rines a britský přírodovědec sir Peter Scott proto Nessii přejmenovali na Nessíteras rhombopteryx - "příšeru z Nessu s kosočtvereč­nou ploutví".

Snímek pořízený podvodní kamerou v jezeře Loch Ness: Je tohle Nessie?

Na světě byly dva nezávis­lé výsledky, které se vzájemně přesvědčivě podporovaly na základě údajů získaných díky zce­la objektivní technice. Dokonce i největší od­půrci Nessie byli na rozpacích. Vyfotografova­né ploutve značně připomínaly ploutve velryb nebo dokonce prehistorických plesiosaurů ­vodních plazů vyhynulých před 60 miliony let. I když mezi navrhovanými verzemi vysvětlení totožností Nessie nechybějí ani zvláštní dlou­hokrcí tuleni, obrovští mloci a gigantičtí úhoři nebo červi, většina amerických kryptozoologů

je dnes přesvědčena o tom, že nejpravděpo­dobnějším a nejvhodnějším kandidátem je pře­ce jenom prehistorická velryba. Často byl zmi­ňován i dlouhokrký elasmosaurus, forma plesiosaura. Tento druh navíc polykal velké kameny, které využíval jako zátěž, což by vysvětlovalo, proč mrtví jedinci Nessie nikdy nevyplavou na hladinu.

Pokud však v jezeře Loch Ness žijí prehis­toričtí plazi, proč se je za celá desetiletí inten­zivního pátrání nepodařilo najít? Odpověď možná spočívá v ohromné rozloze vod jezera bohatého na rašelinu. Jezero je tak velké a hlu­boké, že by v něm mohlo žít množství obrov­ských příšer, a naděje na jejich objevení je stej­ná,jako když hledáte jehlu v kupce sena.

V roce 1994 přinesly noviny zprávu, že fo­tografie pořízená Wilsonem před 60 lety je podvrh. Lochneští badatelé David Martin a Alastair Boyd uveřejnili sdělení, podle kterého jim jistý odborník na výrobu modelů Christian Spurling těsně před svou smrtí v roce 1993 řekl, že slavná fotografie ve skutečnosti zobrazuje model Nessie, či spíše jejího krku a hlavy, který právě on v lednu 1934 zhotovil z měkkého dře­va a připevnil k ponorce.

Někteří lidé ovšem skandální odhalení Martina a Boyda zpochybňují. Zde je na jaké­koli prověřování pozdě, protože všichni zúčast­nění jsou už po smrti. Jaká by to byla ironie, kdyby se ukázalo, že podvodem je nikoli sama fotografie, nýbrž právě tvrzení o tom, že jde o falzifikát.

Jennifer Bruceová vyfotografovala jezero Loch Ness, když zde trávila dovolenou roku 1982. Aniž by to měla v úmyslu, zřejmě zachytila Nessie ve vodách Urquhartského zálivu.

Použitá literatura:

ALMANACH TAJEMNA. Praha: Reader's Digest Výběr 1998.

SHUKER, K. SVĚTOVÝ ATLAS ZÁHAD. Praha: Knižní klub a Balios 1998.