Vílí kruhy | Soutěž - výsledky

Více o projektu naleznete ZDE.

Konečně slibované výsledky soutěže. :)

Podepsaný výtisk knihy Vílí kruhy získává:

Dragilia

Lucie "Grace" Kotková

Adri

Výhercům gratuluji a na zadané emaily posílám informace. 

Vílí kruhy | Soutěž

Více o projektu naleznete ZDE.

A konečně je tu slibovaná soutěž. :)

- soutěž začíná 18. května 2015 a končí 8. června 2015
- pouze pro ČR (česká doručovací adresa)
- nejsou žádné vstupy navíc, každý soutěžící má stejnou šanci na výhru
- do slosování budou zařazeni soutěžící, kteří zodpoví všechny tři otázky správně
- soutěží se o tři podepsané výtisky knihy Vílí kruhy (podle účasti se může počet výtisků navýšit)
- budou vylosováni 3 výherci (počet se může navýšit podle účasti)
- výherci budou vylosováni pomocí Random.org
- pokud se výherce neozve do 24 hodin po odeslání emailu, bude vylosován jiný
- vyhrazuji si právo na změnu podmínek

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ

Autorka a tvorba

Podmoří

Vílí kruhy

Vílí kruhy - ukázka z knihy

Ilustrace k Podmoří
Rozhovor s autorkou

Vílí kruhy | Rozhovor s autorkou

Více o projektu naleznete ZDE.

Začnu tou nejzákladnější a možná zároveň nejčastěji kladenou otázkou – jaké byly tvoje začátky ve psaní? Co tě vedlo k tomu začít psát?

Už od malička jsem si ráda vymýšlela příběhy a pak přišel čas, kdy mi přestalo stačit mít plastové figurky zvířátek a poličku jako jeviště. Navíc jsem začala mít potřebu svá vyprávění zaznamenávat. Psaní mi přišlo pro tento účel nejvhodnější, kresby mi přišly příliš statické a na točení krátkých filmů jsem neměla prostředky.

Pravidelně tvořím od puberty, asi od jedenácti let. Ale pokud by se počítaly i první pokusy, tak vlastně o té doby, co jsem se naučila písmena. První pořádnou povídku jsem stvořila ve třinácti letech a ta už se odehrávala v Podmoří, do kterého je zasazena drtivá většina mých příběhů.

Vílí kruhy není tvoje první oficiálně vydaná kniha, kdy u tebe nastal moment „Teď vydám knihu.“?

K publikování knih jsem se dostala postupně. Začínala jsem jako bloger a autor vydávající na vlastní náklady. V roce 2010 jsem na svých stránkách publikovala úspěšnou interaktivní povídku Žádný cukrkandl. Po vydání poslední části jsem se rozhodla, že příběh nabídnu vydavatelství. Měla jsem prořízlou pusu a trochu štěstí. Knížka vyšla v září roku 2011 pod názvem Hladová přání.

Někdo vnímá psaní jako zábavu, jiný píše, protože potřebuje světu sdělit důležitá poselství, další vidí v tvorbě únik od reality… Co znamená psaní pro tebe?

Tohle všechno a ještě víc. Je to ten důvod, proč ráno vstát a proč nechtít večer do postele, abych to tak shrnula.

Existuje nějaké místo, kde se ti píše nejlépe? Máš nějaký „psací rituál“?

Psacích rituálů mám celou řadu. Nejlépe se mi píše odpoledne a v noci, vždycky si dám horkou sprchu, pustím si do sluchátek muziku a než začnu, vypiju šálek kávy nebo zeleného čaje. Mám svůj vlastní psací koutek, v budoucnu bych ráda pracovnu, kde bych mohla konstantně udržovat svůj pracovní nepořádek, ale to je zatím ve hvězdách.

Múza je občas nevypočitatelná potvora, která si ráda zahrává. Jak řešíš tvůrčí krizi, pokud u tebe nastává?

Udržovat si disciplínu je občas těžké, ale už několik let se snažím psát pravidelně, i když se třeba necítím moc dobře. Jsou samozřejmě chvíle, kdy je toho na člověka moc, osobně si myslím, že nejlepší na větší tvůrčí krize je manuální práce. Dělání je prostě lék.

Která z postava z tvé tvorby ti nejvíce přirostla k srdci?

Tuto otázku skutečně nemám ráda, protože nikdy nevím, co na ni odpovědět, to je jako ptát se matky, které ze svých pěti dětí má nejraději. To prostě nejde říct! Na každé je prostě něco!

Nejvíce jsem toho prožila s postavami z Podmoří, doprovázejí mě vlastně od malička. Femorian, Zorena, Atalan a Kerdea jsou jako moje rodina.

Podmoří je propracovaný svět – od historie po systém rostlin. Kde čerpáš inspiraci pro psaní? 

Úplně všude, abych tak řekla. Podmoří v současnosti hodně staví na reáliích 19. století, ale samozřejmě těch vlivů zde lze nalézt více. Každá ta kultura v tom světě má navíc svá specifika, třeba v delfské architektuře lze nalézt jisté středomořské vzory, naopak swérské stavby jsou malinko inspirované atmosférou pouštních měst jako je íránský Jazd.

Co se týče rozličných ekosystémů, hodně čerpám ze svých znalostí biologie, snažím se, aby věci byly provázané a pokud zde mám tvory jako jsou kupříkladu iridi, kteří létají, musí to prostě mít své opodstatnění, jako koneckonců vše v reálné přírodě. Baví mě podobné alternativní systémy tvořit.

Co na knihách nesnášíš? (Myšleno např. naivní hrdiny, otevřené konce, styl psaní …)

Mám pocit, že jsem v tomto směru už deformovaná, protože mě daleko více dokáže rozčílit špatně odvedená redakční práce, než když se v knize setkám s hrdinou, jehož typologie mi subjektivně nesedí. Domnívám se, že takto obecně to ani říci nejde, každá kniha si žádá své a konkrétní prvky do knihy buď zapadají nebo nezapadají. Samozřejmě – mám své osobní preference, je zde větší pravděpodobnost, že mi sedne racionální typ hrdiny, temnější reálie, civilnější ladění, hořkosladký konec, ale už se mi stalo, že jsem dostala přesný opak a byla jsem čtenářsky spokojená. Když spisovatel odvede dobrou práci, tak je mi to fuk.

A teď otázka na tvé oblíbené knihy? Máš své oblíbené spisovatele a knihy?

Mám spoustu oblíbených knih a spisovatelů, bohužel se čtením je to horší. Ono se očekává, že člověk, který sám píše, bude taky velký knihomol, no přiznám se, že když přelouskám dvě knihy měsíčně, tak je to výkon. Po pěti až deseti normostranách, které člověk nacvaká, pokud má volné odpoledne, už skutečně není síla si v deset večer sednout a koukat ještě dvě hodiny do knihy. Z titulů, které jsem za poslední rok četla, mě nejvíce dostal Stieg Larsson s Muži, kteří nenávidí ženy a pak Dmitry Glukhovsky Metro 2033, což byla sázka na jistotu, protože jeho Soumrak knížka, která si mě nasekala do karbanátek a snědla mě k obědu. 

Momentálně čtu klasiku, Victora Huga Devadesát tři. Je to román, který člověk musí vnímat v kontextu doby, ve které vznikl, ale když k němu člověk přistupuje s jemnou historickou kritikou jako k něčemu, co vzniklo 80 let po VFR, tak si to prostě užívá. Brousím si zuby na Trnového prince od Marka Lawrence a nového Démona z East Endu od Petry Slovákové, zatím jsem slyšela pouze audioukázku a rozhodně si chci vychutnat i zbytek příběhu. Mám prostě chuť na trochu steampunku.

Na čem momentálně pracuješ?

Je toho více. S Janou Poláčkovou jsme se nechali okouzlit Orientem, leží mi tu první kapitola nového Podmoří, pravidelně připravuji program na literární dílny. Určitě se bude na co těšit. Teď je však na čase uvést do světa Vílí kruhy, které jsou po všech těch peripetiích konečně na světě. Momentálně připravujeme křest, takže pokud budou čtenáři chtít nahlédnout pod pokličku, je to ideální možnost.

Autorka a tvorba

Podmoří

Vílí kruhy

Vílí kruhy - ukázka z knihy

Ilustrace k Podmoří

Vílí kruhy | Ilustrace k Podmoří

Více o projektu naleznete ZDE.

Hlavní podmořskou ilustrátorkou, autorkou obálek a vnitřních ilustrací Hladových přání a Vílích kruhů je Alena Kubíková. Ve virtuálně výtvarném prostředí působí pod přezdívkou ajinak. Od roku 2009 je administrátorkou výtvarného Projektu Ilustrace.

Více naleznete na webových stránkách, instagramu nebo facebooku.

Ilustrace z knihy Vílí kruhy:

   

Vílí kruhy | Podmoří

Více o projektu naleznete ZDE.

Svět na Souši byl ve válce mezi spojenými armádami Víl a draků soupeřících s bohy z Aze téměř zničen. Tehdy pověřilo vítězné Aze boha Kerabrita, aby pro ně stvořil svět nový, místo kam by mohli přestěhovat to, co zbylo. Bůh vzal nejmenší z pěti kontinentů, Avalnii, která byla nejméně zasažená pohromou a zanesl ji pod moře. Po cestě se mu však rozlomil na dvě poloviny. Z jedné části potom vznikla Delfie, z druhé Swér a z úlomků Podmořské ostrovy.

Aby mohl Kerabrit pod moře přestěhovat přeživší ze Souše, oddělil svět od zbytku oceánu magickou bariérou. Podle ní je zbarveno i podmořské nebe, které hraje odstíny červené a fialové. (Obvykle ho popisuji jako purpurové, při soumraku krvavě rudé, v noci temně fialové.) Chod celého světa zajišťují důmyslná zařízení, které jsou umístěny pod zemí na místě zvaném Strojovna. Mechanické je i slunce.

Bůh pro tento svět stvořil mnoho nových zvířat jako jsou létající iridi a rostlin jako je léčivka aké. Jelikož byla populace Víl po válce značně zdecimována a draky Azeští vyhnali do Prostoru, stvořil Kerabrit mnoho nových myslících bytostí, mezi nimiž se v novém světě nejlépe dařilo vodním Delfům, kteří osídlili deštivou severní polovinu kontinentu a pouštním Temnářům (Swéřanům), kteří se zabydleli na suchém jihu.

V Podmoří funguje pevný kastovní systém. Horní vládnoucí kastu tvoří zasvěcení, přímí služebnici Aze. Patří sem mágové starající se o pořádek, a kněží pěstující vědu a kulturu. Zbytek obyvatelstva tvoří nezasvěcení. Ti se dělí na šlechtu, která pasivně přenáší magické geny a slouží primárně k zamezení inbreedingu ve společenství zasvěcených, a prosté obyvatelstvo, které obě nadřazené skupiny živí.

Podmořská společnost se nachází na úrovni rané industrializace. Většina obyvatelstva sice stále pracuje v zemědělství, k panoramatu větších podmořských měst a klášterů ovšem patří tovární komíny. Stroje jsou z velké části poháněny magií.

Jsou zde silné konzervativní tendence, většina vědeckých objevů je primárně využívána zasvěcenými a mezi nižší kasty se novinky nedostávají, pokrok je tedy všeobecně velice pomalý. Výrazné lpění na tradicích (rituály a rituální předměty, např. meče mágů).

Nejrozšířenějším jazykem je delfština, kterou běžně mluví zasvěcení i nezasvěcení, Delfové i Temnáři. V literatuře, která je produkována a čtena především zasvěcenými, převládá takzvaná starodelfština, přímo vycházející z jazyka Aze (a vypovězených draků). Dalšími hojně používanými jazyky je kupříkladu staroswérština užívaná zejména na swérském venkově a velice specifický vílí jazyk.

Přesto, že je většina Podmoří pod azeskou nadvládou, působí i zde odstředivé tendence. Nejvýraznější je víra v takzvané nové bohy, Lúté (odvozeno od starodelfského výrazu pro magickou bariéru chránící Podmoří).

Více o Podmoří najdete na blogu autorky.

Dozvíte se více o obyvatelích Podmoří, čekají vás lekce starodelfštiny nebo si můžete prohlédnout profily jednotlivých postav. 

 

Autorem mapy Podmoří je Wulfric.

Autorkou obrázků Zoreny, Jukaty a Cukrátka je Alena Kubíková.

Vílí kruhy | Autorka a tvorba

Více o projektu naleznete ZDE.

AUTORKA
Tereza „Temnářka“ Matoušková se narodila v červenci 1990, pochází z Uherského Hradiště, momentálně žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii na Přírodovědecké fakultě  a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Autorka dark fantasy a arcanepunkového světa Podmoří. Do obecného povědomí se dostala díky svému blogu (www.temnarka.blog.cz), který byl nominován v soutěži Blog roku 2012 jako jeden z pěti nejlepších literárních blogů. V současnosti naleznete veškeré informace na na webových stránkách www.podmori.cz. První dvě knihy vydala vlastním nákladem v roce 2009 - "Dnes se neproměňuj" a "Branou snů". O čtyři roky později, v roce 2011 jí v nakladatelství Krigl vyšla novela "Hladová přání", kterou původně publikovala na internetu jako interaktivní povídku. V nakladatelství Mytago v roce 2015 vyšel román "Vílí kruhy" a v nakladatelství Epocha Děti vánice (2016), oba tituly se odehrávají v Podmoří. Samostatným románem je Válka zrcadel (nakladatelství Epocha, 2017), jehož děj se odehrává ve zmírajícím světě, stiženém invazí démonů. V současnosti autorka připravuje titul Pláč němého boha.

Její povídky se umístily na předních příčkách v soutěžích Cena Karla Čapka, Žoldnéři fantazie, O Dračí řád, Sieň ohňa a Tiché písky. Pravidelně jí vycházejí povídky v českých antologiích. V Podmoří se odehrává povídka "Komisař a nekromantka" (Poselství píšťaly), jinak často píše New weird jako je tomu v povídkách "Kulička hroznového vína" (Mlok 2014), "Dříme na loži z měděných drátů" (Bratislavská bludička) nebo "Pán krys" (Sladké sny). Motivy z řeckých bájí jsou inspirovány povídky "Zlomený hřeben královny noci" (Kočas 2010) a "Kdo se bojí mauší" (Žoldnéři fantazie: Dálnice ke všem čertům). Přispěla taky do obou dílu Pohádek pro kulíšky, v první se objevila moderní bajka "Krysa, Sokol a Bohyně" ve druhém "Postapokalyptická pohádka". Volné verše jí vyšly ve sbírkách nakladatelství Epika a to konkrétně ve Vyznání lásky, Obrazech, Sborníku autorů Epiky a ve sborníku ze soutěže Textík. Podrobnější přehled povídek naleznete ZDE.

Pořádá řadu literárních akcí v Brně a v Praze, zejména vede literární dílny pro začínající autory. Pod záštitou Literárních dílen vyšel v roce 2014 sborník pod názvem Zapadlý kout, kde byla zveřejněna povídka Podzemí. Ve zmíněném sborníku také naleznete její ilustraci k povídce Krysa.

Vílí kruhy | Blogtour

O co jedná?

Představovat Vám pojem blogtour nejspíš nemá smysl, takže přejdeme rovnou k tomu zásadnímu. Už delší dobu Vám slibuji nějaký zajímavý projekt a konečně se mi podařilo jeden takový uskutečnit.

Celé "blogové turné" bude zaměřeno na tvorbu Terezy "Temnářky" Matouškové a svět Podmoří. Dozvíte se informace i o nové knize Vílí kruhy a dočkáte se soutěže.

A na co se tedy můžete těšit?

Autorka a tvorba

Podmoří

Vílí kruhy

Vílí kruhy - ukázka z knihy

Ilustrace k Podmoří
Rozhovor s autorkou
Soutěž

Začínáme už zítra!